Profil hráče: Jakub Koreis

Největší nadějí plzeňského hokeje současnosti je osmnáctiletý Jakub Koreis. Jeho příběh je jako vystřižený z amerického filmu o Forrestu Gumpovi. Držel se kolem ramen s nejlepším hokejistou všech dob, nejlepší obránce historie za ním vážil cestu přes celý oceán a po svém prvním gólu mezi dospělými promlouval naživo k televiznímu národu. Přesto stojí teprve na začátku cesty a teprve následující léta ukáží, zda svůj talent a píli dokázal přetavit v úspěšnou kariéru.

„Na zimák jsem chodil odmalička a bruslit jsem začal automaticky,“ popisuje svoje hokejové začátky Jakub Koreis. Jako malý kluk chodil na zápasy Škodovky pozorovat svého otce. Kriticky však jeho hru rozhodně neposuzoval. „Chodil jsem na hokej a měl radost z každého gólu, který táta dal. Vzpomínám si na finále československé ligy 1991/92 proti Trenčínu,“ popisuje svoji kariéru fanouška.

Jeho otec Jiří byl dlouholetou oporou týmu okřídleného šípu, v sezóně 1990/91 byl druhým nejlepším střelcem Škody Plzeň, o čtyři góly úspěšnější než on byl pouze současný asistent Keramiky Radek Kampf. Táta mi dal základy bruslení, naučil mě pracovat s hokejkou. Po každém zápase jsme spolu rozebírali chyby.“ Ne vždy však debata otce se synem probíhala úplně v klidu. Občas se naštval, že jsem po zápase i brečel,“ přiznává. S přibývajícím věkem se však vzájemné debaty stávaly klidnější. Rady od něj dostává dodneška. „Z tátovy strany to bylo impulsivnější, když jsem byl malý. Teď se mnou jedná jako rovný s rovným. Kreslíme si spolu na papíře a diskutujeme nad různými možnostmi, jak situace řešit. Když se mi nedaří, prožívá to táta víc než já,“ říká hráč, který se z Čechů na letošním draftu umístil jako třetí nejlepší.

Jiří Koreis nechyběl ani po rozvodu s Jakubovou matkou téměř na žádném zápase svého syna, přestože ve své aktivní kariéře pokračoval v Německu. „Byl jsem se tam za ním asi dvakrát podívat, ale většinu času jsme trávili spolu v Plzni.“

Jakub Koreis patřil mezi nejlepší střelce od okamžiku, kdy začal hrát zápasy. Brzy začal nastupovat za vyšší třídu. Velký skok udělal v dorostu, za který začal hrát již v 9. třídě. Opravdové potěšení z hokeje musel zažívat ve svém druhém roce mezi dorostenci, kdy vytvořil elitní formaci s Kracíkem a Koubou, která pořádně snižovala gólmanům procento úspěšných zásahů. „Rád na to vzpomínám, dávali jsme hodně gólů. Byli jsme hodně na ledě. Hráli jsme přesilovky i oslabení.“

Sezónu 2000/01 začal Koreis mezi juniory. V prvních 20 utkáních se střelecky trápil, nedokázal vstřelit ani jeden gól. „Byl to mezi juniory úplně jiný hokej, než na jaký jsem byl zvyklý. Někteří hráči byli starší i o čtyři až pět let. Adaptace mi trvala trochu déle.“ Pak se trefil dvakrát proti Spartě a s góly přišlo i sebevědomí a střelecká pohoda. „Ke konci sezóny jsem už dával skoro každý zápas gól,“ popisuje. Na konci sezóny si pak šestnáctiletý mladíček jednou zatrénoval i s áčkem.

S A-týmem absolvoval i následující letní přípravu a nový trenér Plzně Jaroslav Liška, pověstný svým vstřícným přístupem k mladým hráčům, mu dal důvěru v přípravných zápasech. Vybojoval si místo v kádru pro extraligu, ovšem moc si nezahrál. Plzeň začala sezónu hodně špatně a v těžkých chvílích dostávali šanci zkušenější. „Před sezónou jsem si myslel, že nastoupím v každém zápase. Doufal jsem, že někdy zůstanu ve hře i po stáhnutí hry na tři pětky. Jenže jsem si zahrál jen ve 4-5 zápasech a moc jsem při tom na ledě nepobyl.“ Extraligovou premiéru si odbyl ve 3. kole na Spartě, kde Plzeň utrpěla debakl 3:8. „Odehrál jsem celý zápas. První dvě třetiny jsem odehrál ve 4. útoku s Josefem Strakou a Michalem Dvořákem, třetí část pak vedle Zdeňka Sedláka a Radka Dudy. Ve třetí třetině jsem byl na ledě při dvou gólech Plzně, když jsme korigovali stav na 3:8.“

Po výměně trenérů přišla plzeňská série devíti vítězných utkání v řadě. V prvním utkání této téměř rekordní série (k rekordu chybělo jedno vítězství) Koreis nehrál, a protože se vítězná sestava nemění, nezahrál si celý měsíc. „Když série skončila, odletěl jsem s reprezentační osmnáctkou na měsíc na Viking Cup do Kanady.“ Společnost v Kanadě mu dělaly i další tři plzeňské mladé pušky – Pulpán, Heřman a Bílek.

Na svůj premiérový extraligový gól čekal Jakub Koreis až do 42. kola, kdy Plzeň zvítězila v Třinci. Branka to ovšem byla vskutku výstavní a v přímém televizním přenosu ji viděl celý hokejový národ. Koreis převzal přihrávku Michala Straka zpoza branky, s bohorovným klidem si položil brankáře Vojtka a v klidu zasunul do prázdné branky! „Den předtím jsem nastoupil poprvé doma od začátku proti Karlovým Varům. Cítil jsem, jak mi to nejde a hraju špatně. Druhý den jsme jeli do Třince a já vůbec nevěděl, jestli budu hrát nebo ne. Až hodinu před zápasem jsem se dozvěděl, že nastoupím ve třetí pětce se Sedlákem a Michalem Strakou. Dalším impulsem byl rozhovor s tátou. Říkal, že jenom bráním a že mám taky útočit.“ První gól mezi dospělými, to je moment, který si hokejista pamatuje celý život. „Mám to doma nahrané na videu. Zatmělo se mi před očima a vůbec jsem si neuvědomoval, co dělám,“ usmívá se při hezké vzpomínce. O přestávce si ho k živému rozhovoru pozvala Česká Televize. „Říkal jsem si, že musím být hlavně přirozený a nesmím se rozklepat. To když jsem předtím dělal rozhovor při Viking cupu pro kanadskou televizi a rozhlas, byl jsem mnohem nervóznější,“ přidává zajímavost Koreis, který v zápase vstřelil později ještě druhou branku.

Za svůj nejlepší zápas považuje utkání proti Pardubicím, což bylo jeho poslední utkání před ošklivým zraněním kotníku. Extraliga měla olympijskou přestávku a Jakub Koreis ji hodlal zpestřit zápasovou zátěží v juniorském týmu. Jeho pomoc juniorům skončila 20. února. „Špatně jsem se otočil a narazil najednou do třech hráčů. Upadl jsem, noha mi zůstala v rýze a vyvrkl jsem si kotník. Hned jsem věděl, že to bude špatné.“ Extraligová sezóna pro Koreise skončila a mladík si zahrál až v dubnu na mistrovství světa osmnáctiletých.

Svou pouť na cestě do mládežnického reprezentačního výběru odstartoval již ve třinácti letech ve výběru osmých tříd západočeského regionu. „Jsem narozený na konci sezóny, takže jsem byl o dva roky mladší než někteří spoluhráči, ale od začátku jsem hodně hrál. Pak mi hodně vyšel jeden turnaj v Karlových Varech, kde jsem měl průměr dvě branky na zápas,“ vzpomíná.

Ovšem ne vždy jsou dobré výkony odrazovým můstek pro cestu vzhůru. Budiž Koreisovi útěchou slavný výrok člena vedení Tampy Bay, který před několika lety Slováku Róbertu Petrovickému po přípravném kempu před NHL řekl: „Byl jsi sice nejlepší, ale přesto půjdeš na farmu.“ Koreis se do výběru pro další turnaj dostal, ale nastupoval sporadicky ve čtvrté řadě. „Myslel jsem si, že jsem si svými výkony vybojoval pozici, ale na dalším srazu mě dali do čtvrté pětky a z ní jsem se už nezvedl. Trochu jsem si zahrál jen jeden zápas.“ A ze čtvrté řady výběru západočeského regionu se do reprezentace nevybírá…

Další sezónu už Koreis patřil v této kategorii mezi zkušené mazáky. Byl jsem kapitán, hrál v první pětce a hra na mě stála,“ cítil zadostiučinění po předchozím opomenutí. Koreise vybrali do reprezentační šestnáctky, kde opět nastupoval v první řadě a vykonával funkci kapitána. Ze začátku střílel góly jako o závod, ale pak se zasekl. „Měl jsem nejdřív průměr okolo dvou bodů na zápas, ale pak jsem vyhořel při třech přípravných zápasech s Ruskem, onemocněl jsem a klesl do třetí pětky.“ O rok později už ovšem patřil opět k největším oporám národního týmu do 17 let.

V dubnu 2002 ho čekal pro jeho další kariéru klíčový okamžik – světový šampionát do 18 let, který hostila slovenská města Piešťany a Trnava. Kdo na MS „18“ zazáří, uspěje v draftu a připraví si pozici pro jednání o lukrativní smlouvě s klubem NHL. Zpřetrhané vazy v kotníku však Koreise při přípravě na šampionát limitovaly. „Ze začátku se mi moc nedařilo, vyšly mi až poslední dvě utkání proti Rusům a Finům,“ vzpomíná. Nechybělo mnoho a Koreis si na krk po skončení šampionátu pověsil zlatou medaili. „V posledním utkání vedly Spojené státy nad Ruskem 2:1. Potřebovaly ke zlatu vstřelit ještě jeden gól a hrály power-play. Kdyby se naopak podařilo vstřelit gól ruskému týmu do prázdné branky na 2:2, poskočili by jsme ke zlatým medailím my. Jenže se to nepovedlo.“ Na Čechy tak zbyl „jenom“ bronz

Jako malý kluk snil Koreis o NHL. V červnu se tomuto snu posunul o další krůček blíž. V Torontu si ho v draftu jako 19. hráče celkově v 1. kole vybral klub Phoenix Coyotes. Koreis byl typicky americké show osobně přítomen. „Přiznám se, že jsem byl hlavně rád, že pro mě skončily všechny ty pohovory se zástupci jednotlivých týmů. Všichni se ptali, v čem jsem dobrý, v čem jsem špatný a jaký je můj přínos pro mužstvo. Už mi to lezlo na mozek,“ přiznává. Z 30 týmů NHL ho nekontaktovala pouze Florida, které dělal tehdy skauta současný trenér národního týmu Slavomír Lener, a Edmonton…

„Hlavně jsem chtěl být draftován v 1. kole. Věděl jsem, že na to mám, problémem bylo jen to zranění. Až mě překvapilo, jak jsem byl v pohodě,“ popisuje své pocity. Svůj budoucí klub si nevybíral. „Snažil jsem se nepřemýšlet, co je dobré a co je špatné pro draft. Jsem ale s Phoenixem spokojený. Je to dobrá organizace, kde dávají příležitost mladým.

Na pódiu ho přivítal samotný Wayne Gretzky. Fotografie Jakuba Koreise, jak se drží kolem ramen s Waynem Gretzkym, obletěla díky fotografům světových agentur celý svět. Uveřejnily jí nejprestižnější americké deníky, ovšem Koreisovi v domácím archivu chybí. „Na pódiu se vždycky hráči objímaly s nejvýznamnějšími představiteli organizace a když jsem vstoupil na jeviště já, nic se nedělo. Nikdo se nechtěl objímat, tak jsem vzal Gretzkého a jednoho ze skautů pana Drapera kolem ramen,“ vzpomíná.

Jakuba Koreise si největší hokejové hvězdy světa považují. V létě za ním přiletěl do Plzně Bobby Orr, považovaný za nejlepšího obránce v historii NHL. Orr působí v současné době jako skaut. V Čechách ho zastupují Jiří Poner a Tomáš Kaberle st. „Dříve byl mým agentem pan Henyš. S těmito pány jsem se zkontaktoval loni v listopadu, připadali mi seriózní a domluvili jsme se,“ vysvětluje Orrův přílet. „Orrovi šlo hlavně o to, aby jednání Phoenixu z Plzní bylo seriózní. Bylo důležité, aby Plzeň věděla, co se mnou bude dál, aby nám pan Setikovský mohl věřit a věděl, na čem je.“

Letošní sezónu však Koreis nezahájil příliš šťastně. Na turnaji reprezentačních dvacítek ve Švédsku inkasoval bodyček od ruského obránce a skončil s natrženým meniskem. „Byl hodně malý a trefil mě přímo do kolena.“ Jakub Koreis tak do extraligového kolotoče zatím nenaskočil, ovšem již trénuje na ledě a jeho návrat se nezadržitelně blíží.

Jakub Koreis žije hokejem opravdu doslova. Jeho matka si po rozvodu s Jiřím Koreisem vzala bývalého československého reprezentanta Františka Černého, který nyní v Plzni trénuje juniory, a přítelkyní osmnáctiletého mladíka je Lucie Táflíková, dcera Josefa Táflíka, který kdysi s Jakubovým nevlastním otcem vytvořil legendární útok Táflík-Pata-Černý. Kromě hokeje se Koreis stále ještě věnuje studiu. Nedávno ukončil pololetí 3. ročníku sportovního gymnázia. „Využil jsem pauzy zaviněné zraněním a za velké pomoci profesorů jsem to zvládl. Chtěl bych jim tímto velmi poděkovat.“


Související články

Změny v rozpisu utkání: se Zlínem ve středu, s Olomoucí od 18:00

Změny v rozpisu utkání

Ticketing bude uzavřen

Ticketing

Rozhodnutí předsedy DK ELH

DK ELH

Vzestup nejen tabulkou. Škoda září ve všech statistických ohledech!

Statistiky po 3. čtvrtině TELH

Aktuálně na webu

Z7: PLZ DRO 8:0

Sedmáci osmi góly vyprovodili Rokycany!

DOR: KLA - PLZ 3:5

Dorost i podruhé v nadstavbě vyzrál na lídra z Kladna!

90 puků po celé Plzni

Výherci soutěže Hledej puky po celé Plzni si užili svoji výhru!

Partneři HC Škoda Plzeň

ŠKODA TRANSPORTATION a.s.
ŠKODA JS a.s. InterCora, spol. s r. o. BIOTRONIK SBS IVA, s.r.o Interobal k.s.
ASTRO KOVO PLZEŇ, s.r.o.
Vyhrajte vstupenky
×
Dnes v 17:30 | Muži
BK Mladá Boleslav
HC Škoda Plzeň
×
Dnes v 17:00 | Jun.
HC Škoda Plzeň
HC Vítkovice Ridera