Mám v týmu hladové hráče, říká kondiční trenér Jaromír Liška

Do Plzně se dostal jen vlastním přičiněním. Prostě zvedl telefon a zeptal se, jestli někoho nehledají. Začal chodit jen na zkoušku, časem z toho byl plný úvazek. Teď už si indiáni ani neumí představit, že by Jaromíra Lišku neměli. Při letošní přípravě proslul i tím, že vyměnil kola za pneumatiky a trénink na Šumavě byl tak drsný, že byl náročný i pro ty nejotrlejší hráče. Jak sám ale říká, je třeba mít hráče, kteří jsou hladoví. Čtěte rozhovor s kondičním trenérem Jaromírem Liškou.

Začínal jste v Plzni jako fyzioterapeut?
Já jsem pořád něco mezi fyzioterapeutem a kondičním trenérem, ale ta práce se přelévá. V létě jsem více kondiční trenér, v sezoně více fyzioterapeut.

Hodně lidí vás zná ještě z doby, kdy jste působil u Šárky Strachové, tehdy Záhrobské. Bylo to v době, kdy vyhrála zlato ve Švédsku. Proč jste od ní odešel?
Ty začátky byly podobné jako tady. Tehdy jsem v roce 2005 zavolal panu Záhrobskému a domluvili jsme se, že s nimi pojedu na zkoušku na ledovec a budeme spolupracovat, jak budu moct. Dělal jsem v tu dobu v Německu šéfa oddělení fyzioterapie na jedné rehabilitační klinice. A můj šéf mě dost velkoryse uvolňoval, takže jsem třeba se Šárkou strávil tři a půl měsíce na cestách. Když v roce 2007 Šárka udělala zlatou v Åre, trošku se zlepšily podmínky a pan Záhrobský mi nabídl celou sezonu. Ale to je práce pro svobodného kluka, já měl v tu dobu dva malé kluky a neviděl jsem je devět měsíců v kuse. I z toho důvodu jsem se poohlížel po něčem jiném.

Máte ale i jiné zkušenosti?
Protože mě baví sport a jsem sám aktivní sportovec, tak jsem vždycky hledal možnost, jak se ve sportu uplatnit. Byl jsem na dvou paralympiádách jako fyzioterapeut u českého týmu, pak jsem byl na hokejbalovém mistrovství světa a na takových jednorázových akcích. Ale co se týče dlouhodobé spolupráce, tak to bylo u Šárky a pak tady v Plzni.

Věnujete se tedy oboru už dlouhá léta, máte pocit, že se něco změnilo?
Principy zůstávají pořád stejné. Jsou sice nové poznatky, ale mně přijde, že se objevuje už jednou objevené. Když si vzpomenu, že jsme před třiceti lety ve fotbale s mým trenérem mládeže trénovali kruhové tréninky a teď je to posledních pár let velký boom… Teď je to jen hezky zabalené, jsou k tomu motivační videa, nové cvičební nástroje, ale princip tréninku je pořád stejný. Asi se nedá vymyslet něco úplně jiného.

Stejně je to hodně o samotném sportovci?
Přesně tak, přijde mi, že když je až moc techniky a až moc sledování, měření a podobně, tak že se zapomíná na podstatu, a to je odvedená práce sportovce. Tam se nedá změnit nic. Buď to bude sportovec dělat naplno a bude se zlepšovat nebo to prostě naplno nedělá a zlepšovat se nebude.

Bez motivace a chuti to prostě nejde…
Vždycky je to o motivaci samotných hráčů. Můžete mít nejlepší kondiční tým, nejlepší tým hráčů, ale pokud sám hráč nechce, tak ho prostě nepřinutíte. Vy ho můžete sledovat, dát mu nějaký sporttester a vidět, jak se dostal vysoko, jestli byl nebo nebyl na maximu apod. Ale aby se vůbec na to tréninkové maximum dostal, to on už musí sám. To za něj prostě nikdo jiný neudělá, to je základ celé přípravy. Jestliže máte hráče, kteří na sobě chtějí makat, chtějí se zlepšovat, tak je to sranda.
Můžete pak s nimi dělat v uvozovkách cokoliv, a půjde to, budou se zlepšovat, protože se budou navzájem tlačit, pomáhat si a posouvat se dopředu. Ale jestliže nemáte dost hladové hráče, tak je to špatné.

Máte teď v Plzni hladové hráče?
Teď jo, teď mám opravdu hladové.

Hodně se v médiích po soustředění na Železné Rudě mluvilo o tom, že jste kola vyměnil za pneumatiky… To je lepší pro fyzičku hráčů?
Pro mě je v hokeji takové hledisko, jak jsme na tom ve třetí třetině. Jestli nás přehrávají, můžeme v prodloužení, je to o hlavě, strach z výsledků nebo nemůžeme? Tam se poznává, jak na tom fyzicky jsme. Já nemůžu říct, že bychom v těch předchozích letech byli špatní, i kola při přípravě měla něco do sebe. Ale kola prostě nejsou záživná. Za prvé, aby to mělo ten správný účinek, tak by časový úsek musel být daleko delší. A za druhé, je tam obrovské riziko, abych trnul, jestli někomu praskne galuska z kopce nebo jestli nějaký blázen náhodou nevyjede v zatáčce? Za to riziko to nestojí. Je spousta jiných možností, jak do nich tu fyzičku dostat. Ale nedá se říct, toto je dobré a všechno ostatní je špatné. Na vrchol kopce se můžete dostat buď přímo, nebo trošku okolo, ale taky se tam dostanete. Cest a způsobů je hodně.

Jsou hráči, které musíte při tréninku brzdit?
Ano, třeba Pulpán. To je hráč, který nezná slovo odpočinek. Pro mě je vyznamenání, že po soustředění na Rudě další týden nechodil sám trénovat. Lukáš Pulpán je totiž schopný trénovat pořád, ráno i večer, a Dominik Kubalík byl podobný.


Související články

Máme dost silný tým na úspěch, věří David Stach

Rozhovor

Jan Schleiss #13: Prima pohled, když lidi chodí, fandí a užívají si to!

Rozhovor

Miroslav Svoboda #32: Nikdy jsem neměl ani dvě nuly v řadě

Rozhovor

Jsme natěšení zpátky na domácí led, burcuje Ryan Hollweg

Rozhovor

Aktuálně na webu

Ohlasy k zápasu

Z třetího hattricku v sezoně mám velkou radost, říká šťastný střelec Tomáš Mertl

Zápas - mládež

Junioři předvedli na jihu Čech nevídanou přestřelku!

Zápas

LIB - PLZ 2:5 - Vyloupení libereckého doupěte řídil hattrickem Tomáš Mertl!

Partneři HC Škoda Plzeň

ŠKODA TRANSPORTATION a.s.
ŠKODA JS a.s. InterCora, spol. s r. o. BIOTRONIK Apex SBS IVA, s.r.o Interobal k.s.
WSM Střída ASTRO KOVO PLZEŇ, s.r.o.
Vyhraj Rapida